Poznámky pro později

Nevím, kde se to ve mně bere, ale mám určité nutkání zpracovávat veškeré ovoce. Jak vidím nějaké plody nebo bobule, přemýšlím, zda by z nich nebyla chutná marmeláda, šťáva nebo cokoliv jiného dobrého na zub. Nutkání snad ještě nenabralo patologických rozměrů, ale ovoce mám prostě rád.

Den první

Jako malý jsem párkrát sušil květy černého bezu jako léčivou bylinu, dnes jako větší hasím žízeň skvělým sirupem Yo z jeho květů od rakouské společnosti Eckes-granini. V srpnu dozrávají plody černého bezu a ty malé, černé kuličky mně začaly lákat. Vždyť se z nich dělá bezinkové víno. Ani si nepamatuji, jestli jsem bez vůbec někdy dříve ochutnal, u bezinkového vína jsem si byl absencí zkušenosti jistý. Když jsem na chalupě narazil na černě obalený keř bezu, rozhodl jsem se okamžitě: teď a nebo nikdy.

Natrhal jsem kyblík černých plodů a úplně jsem se tetelil radostí, jak mi to šlo pěkně od ruky. Radost trochu polevila, když jsem postupně otrhával kuličky či koukal na temně fialové konečky prstů. Za půl hodiny jsem měl okolo dvou litrů bezinek, prsty šly nakonec rychle umýt.

Večer doma jsem prohnal kuličky mixérem, přelil přes sítko a bylo hotovo: litr bezinkové šťávy jistě plné skvělých vitamínů. Příjemně voněla. Těšil jsem se na ráno, až temný džus ochutná Míla a bude dělat své tradiční kyselé ksichtíky, ve kterých se mísí strach z nového s odůvodněnou nedůvěrou v mé kulinářské výtvory a také se skutečným prožitkem chuti.

Den druhý

Ráno raníčko Míla šťávu ochutnala. Opatrně cucala a prozkoumávala novou chuť. „Žádný zázrak, pít se to dá, ale moc dobré to není,“ ukončila časně degustaci. Dopil jsem její třetinku, mé nedokonalé chuťové pohárky hlásily cosi jako černý rybíz či semínka z borůvek. Šťáva nebyla tragédií, ale její chuť neodpovídala mému úsilí. „Nevadí,“ pomyslel jsem si, „přijdou naši na oběd, ochutnají, zavolám také sestře, ta jako vegetariánka jistě ocení čerstvou ovocnou šťávu bez chemických přísad.“

Vyrazil jsem nakoupit chybějící suroviny k obědu. Jen co jsem zaplatil u pokladny, pocítil jsem nečekaný tlak v místech, která používám na sezení. Šupky, šupky, rychle domů. V pořádku jsem dojel, doběhl a za pár minut jsem vyčerpaný opouštěl nejmenší místnůstku. Co jsem to včera snědl? Ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, na nic rizikového jsem nepřišel. Že by bez? Vyloučeno, tak rychle jídlo střevy neprochází. Za chvíli jsem šel znovu. Vzpomněl jsem si na zážeh při startu raketoplánu.

V pravé poledne dorazila sestra Eva. Jak se rozkoukala, už jsem jí naléval můj džus. Trochu ochutnala a ohodnotila jej lépe než Míla. „Možná by to sneslo trochu cukru. Kde jej najdu?“ a jala se vylepšovat chuť. Vynikající, sestře chutná, zbytek dorazí rodiče, nic nepřijde nazmar. Mamka a taťka dorazili, ochotně ochutnali, vždyť je to skvělá příležitost podotknout, že jsem místo experimentů mohl dělat na chalupě něco užitečného. Ale chuť je v jejich výrazném pesimismu překvapila a tak vypili asi deci. Pečená smuha chutnala nečekaně dobře (nákup naslepo, první ochutnávka, určitě koupím znovu) a ač půlka bezinkového džusu zůstala ve džbánku, byl oběd úspěch.

Večer mi oba rodiče hlásili, že si také rychle zaběhali na velmi krátké trati. Znejistěl jsem. Že by opravdu bez? Ale proč, vždyť se z něj dělá bezinkové víno. Nastal čas kouknout se na Internet a prověřit to. Byl jsem hodně překvapený, když jsem hned po otevření hesla bez černý na Wikipedii uviděl lebku a zkřížené hnáty. Bez je jedovatý? To slyším poprvé. Ksakru, je jedovatý! Rychle přeskakuji na kapitolu o jedovatosti a co čtu, mně příliš neuklidní:

Čerstvé plody jsou jedovaté, tepelná úprava jed neutralizuje. Jedovaté jsou i listy a kůra.

Znovu ksakru, nic jsem nezahříval (přeci nebudu ničit vitamíny). Rychle hledám dál a čtu:

Plody obsahují i organické kyseliny, cukr a vitamíny A a C, celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu.

To nevypadá na jed, že by předchozí informace byla omylem? Ale vysvětlení následuje:

Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené se používají proti průjmům.

Doplnil bych do článku slůvko silný, ale určitě by má snaha o kvalitnější Wikipedii byla ostatními wikipedisty označena za nežádoucí vlastní výzkum. Hledal jsem různě po webu další detaily, když jsem si vzpomněl na sestru. Evča vypila džusu nejvíce! Volám jí, ale telefon nezvedá. Snad žije. Možná jí pumpují žaludek. Ne, to by bylo zbytečné. Uvidíme zítra.

Den třetí

Probouzím se v pohodě a pracovní starosti mě plně zaměstnávají. Na sestru si vzpomenu až před obědem. Volám a k mému potěšení se ozve její hlas. Nejsem si jistý, zda řekla: „Brácho, já tě zabiju,“ ale přesně si pamatuji, že mluvila o již druhé cestě do lékárny pro živočišné uhlí.

Přežili jsme všichni a já už vím, že bez je jedovatý. Jedovatých je řada rostlin v našem okolí, přesvědčte se sami. Jen do toho bezu bych to prostě neřekl. Mimochodem, na webu Vareni.cz jsem našel v článku o bezu výčet látek v jeho plodech:

Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, v čerstvém stavu vitamín C, ve slupce a v semenech vitamin A a skupinu vitamínů B - B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou.

Den čtvrtý

Našel jsem recept na bezinkovou marmeládu, takže o víkendu musím sehnat alespoň kilo bezových kuliček. Přeci to nevzdám při prvním drobném neúspěchu. Převzatý recept na marmeládu:

Suroviny: 1 kg kuliček bezu, 1 kg cukru, 3 dcl vody, 1g kyseliny citronové

Plně zralé plody obereme a umeleme na masovém strojku, osladíme cukrem, zalijeme vodou a vaříme do potřebné hustoty. Před dokončením přidáme kyselinu citronovou a plníme do sklenic.

A pokud by se ani tato nepovedla, zkusím marmeládu ze sladkých míšků tisu červeného.

Adam Hauner, 28. 8. 2007, kategorie: Rodina, Objevy, Mlsání