Turnerova chata no more

Kdyby se vás někdo zeptal, kde pramení Otava, nenechte se nachytat a řekněte, že vzniká soutokem Křemelné a Vydry.

Druhá jmenovaná říčka protéká krásným kaňonovitým údolím, zvaným Povydří. Ještě před 170 lety bylo toto údolí neprostupným pralesem s divokou řekou, které kdosi přirovnal k nevlídnému peklu. Později byla vybudována Povydřím cesta a údolí se stalo přístupným. Dnes je Povydří přírodní památkou a také I. zónou, jednou z nejpřísněji chráněnou částí národního parku Šumava, tj. zákaz cyklistů, chůze jen po vyznačených cestách atd. Zároveň je však jedním z turisticky nejpřitažlivějších míst a pro svou fyzickou nenáročnost přitahuje takové davy, že bych Povydří klidně nazval Václavákem Šumavy.

Uprostřed Povydří stojí Turnerova chata. Ač stavba pochází z roku 1940, stojí na místě staršího hostince, respektuje šumavský ráz stavení a do Povydří docela zapadá. Před pár lety jsem v ní na pár dní bydlel, v podzimním čase jsme byli téměř jedinými hosty a atmosféra byla téměř rodinná. Nezapomenu na vstávání okolo čtvrté hodiny ráno, abychom třpytícím se sněhem pod oblohou s padajícími hvězdami došli na Oblík a pozorovali východ slunce nad Boubínem. Stejně příjemné vzpomínky mám i na jeden z výletů Internet Infa, kdy se část posádky rozhodlo vyjíst téměř každou hospodu podél toku Vydry. Ostatně na jídelníček Turnerovky vzpomínám v dobrém, chutnalo. Vzpomínám…

Letos i nejslabší kus v rodině dosáhl stavu, aby mělo smysl jej tahat do kopců, a tak jsme vyrazili na dovolenou do Nezdic. Povydří je přijatelným terénem i pro kočárek, tok řeky je atraktivní pro focení, u chaty našel útočiště Vydrýsek, hvězda večerníčků pana Chaloupky a dobré jídlo uprostřed výletu, to vše rozhodlo, proč se vydat právě tam.

Buď jsem senilní a zapomínám, nebo se hodně změnilo. Cestou Povydřím k Turnerově chatě jsme uhýbali několika autům, později projela dokonce i avie (nákladní auto v místech, kam cyklisti nesmí!), cestou zpátky jsme zažili dopravní zácpu, kdy se dvě auta jedoucí k Čeňkově pile vyhýbala autu v opačném směru. Jsem příznivcem ochrany přírody, chápu a respektuji zcela nepřístupné části Šumavy, neopouštím v I. zónách vyznačené cesty, přesto mám při pohledu na stav skoro pochopení pro lidi, kteří ochranářská opatření ignorují. Asi bylo Povydří NP obětováno, aby se turisté nažrali a jiné části zůstaly uchovány.

Zpět k Turnerově chatě. Při pěkném počasí a kočárku se spícím dítětem jsme zvolili terasu. Obsluha byla rychlá, jídelníček byl před námi cobydup. Na první pohled vypadal zajímavě, při podrobném zkoumání bída. Malá jídla – opečená klobáska, naložený hermelín s pálivým potěrem či dokonce miska sádla se škvarky – bych čtyřletému dítěti nemohl dát, sám bych je nejedl nebo bych se jich nenajedl. Z devíti velkých jídel odpovídala část běžné smažárně (smažák, bramboráčky, kuřecí křidélka) nebo závodní jídelně (špagety, ovocné knedlíky, bramborové šišky). Tři jídla byla přiměřená místu – vepřové koleno, bramborové taštičky a zvěřinový guláš v bochníku chleba, jenže koleno je tučné, u taštiček nemám jistotu, že je bude Alex jíst a servírování guláše by vnímal jako hračku. Polévky byly v pořádku: hřibová a česnečka jsou přesně to, co bych v Povydří čekal, další byla dle denní nabídky.

Nakonec jsme objednali smažené sýry, tvarohové knedlíky s jahodami a hřibovou polévku. Polévka přišla rychle, jídla následovala také svižně, byť si nejsem přesvědčen, že by hlavní jídlo mělo být hostu servírováno v okamžiku, kdy ještě jí polévku. Polévka byla velmi dobrá, u objednaných jahodových knedlících překvapily meruňky i jejich střední velikost, na smaženém sýru obvykle není co zkazit. Tedy, až na cenu. Smažák se zeleninovou oblohou, hranolky a tatarkou za 159 Kč považuji za předražený, stejně jako jeden ovocný knedlík za 27 Kč.

Špatný dojem podpořila obsluha v teplákové bundě, dělníci čistící kameny do rozšiřované terasy hlučným vodním čističem několik metrů od stolu, zcela vybitý přenosný platební terminál, nutnost jít pro placení s obsluhou dovnitř i dlouhé čekání na dobití. Jediné plus získala obsluha za přívětivou reakci na Alexe, který jí toužil ukázat obří luční kobylku, co ke stolu přilétla. A Vydrýsek? Ten spal zalezlý v budce.

Chcete-li potkat poslední zlatokopy na Šumavě, navštivte Turnerovu chatu. Chcete-li se dobře najíst nebo se projít klidným místem, Povydří se vyhněte.