Jak jsem otrávil celou rodinu

Nevím, kde se to ve mně bere, ale mám určité nutkání zpracovávat veškeré ovoce. Jak vidím nějaké plody nebo bobule, přemýšlím, zda by z nich nebyla chutná marmeláda, šťáva nebo cokoliv jiného dobrého na zub. Nutkání snad ještě nenabralo patologických rozměrů, ale ovoce mám prostě rád.

Den první

Jako malý jsem párkrát sušil květy černého bezu jako léčivou bylinu, dnes jako větší hasím žízeň skvělým sirupem Yo z jeho květů od rakouské společnosti Eckes-granini. V srpnu dozrávají plody černého bezu a ty malé, černé kuličky mně začaly lákat. Vždyť se z nich dělá bezinkové víno. Ani si nepamatuji, jestli jsem bez vůbec někdy dříve ochutnal, u bezinkového vína jsem si byl absencí zkušenosti jistý. Když jsem na chalupě narazil na černě obalený keř bezu, rozhodl jsem se okamžitě: teď a nebo nikdy.

Natrhal jsem kyblík černých plodů a úplně jsem se tetelil radostí, jak mi to šlo pěkně od ruky. Radost trochu polevila, když jsem postupně otrhával kuličky či koukal na temně fialové konečky prstů. Za půl hodiny jsem měl okolo dvou litrů bezinek, prsty šly nakonec rychle umýt.

Večer doma jsem prohnal kuličky mixérem, přelil přes sítko a bylo hotovo: litr bezinkové šťávy jistě plné skvělých vitamínů. Příjemně voněla. Těšil jsem se na ráno, až temný džus ochutná Míla a bude dělat své tradiční kyselé ksichtíky, ve kterých se mísí strach z nového s odůvodněnou nedůvěrou v mé kulinářské výtvory a také se skutečným prožitkem chuti.

Den druhý

Ráno raníčko Míla šťávu ochutnala. Opatrně cucala a prozkoumávala novou chuť. „Žádný zázrak, pít se to dá, ale moc dobré to není,“ ukončila časně degustaci. Dopil jsem její třetinku, mé nedokonalé chuťové pohárky hlásily cosi jako černý rybíz či semínka z borůvek. Šťáva nebyla tragédií, ale její chuť neodpovídala mému úsilí. „Nevadí,“ pomyslel jsem si, „přijdou naši na oběd, ochutnají, zavolám také sestře, ta jako vegetariánka jistě ocení čerstvou ovocnou šťávu bez chemických přísad.“

Vyrazil jsem nakoupit chybějící suroviny k obědu. Jen co jsem zaplatil u pokladny, pocítil jsem nečekaný tlak v místech, která používám na sezení. Šupky, šupky, rychle domů. V pořádku jsem dojel, doběhl a za pár minut jsem vyčerpaný opouštěl nejmenší místnůstku. Co jsem to včera snědl? Ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, na nic rizikového jsem nepřišel. Že by bez? Vyloučeno, tak rychle jídlo střevy neprochází. Za chvíli jsem šel znovu. Vzpomněl jsem si na zážeh při startu raketoplánu.

V pravé poledne dorazila sestra Eva. Jak se rozkoukala, už jsem jí naléval můj džus. Trochu ochutnala a ohodnotila jej lépe než Míla. „Možná by to sneslo trochu cukru. Kde jej najdu?“ a jala se vylepšovat chuť. Vynikající, sestře chutná, zbytek dorazí rodiče, nic nepřijde nazmar. Mamka a taťka dorazili, ochotně ochutnali, vždyť je to skvělá příležitost podotknout, že jsem místo experimentů mohl dělat na chalupě něco užitečného. Ale chuť je v jejich výrazném pesimismu překvapila a tak vypili asi deci. Pečená smuha chutnala nečekaně dobře (nákup naslepo, první ochutnávka, určitě koupím znovu) a ač půlka bezinkového džusu zůstala ve džbánku, byl oběd úspěch.

Večer mi oba rodiče hlásili, že si také rychle zaběhali na velmi krátké trati. Znejistěl jsem. Že by opravdu bez? Ale proč, vždyť se z něj dělá bezinkové víno. Nastal čas kouknout se na Internet a prověřit to. Byl jsem hodně překvapený, když jsem hned po otevření hesla bez černý na Wikipedii uviděl lebku a zkřížené hnáty. Bez je jedovatý? To slyším poprvé. Ksakru, je jedovatý! Rychle přeskakuji na kapitolu o jedovatosti a co čtu, mně příliš neuklidní:

Čerstvé plody jsou jedovaté, tepelná úprava jed neutralizuje. Jedovaté jsou i listy a kůra.

Znovu ksakru, nic jsem nezahříval (přeci nebudu ničit vitamíny). Rychle hledám dál a čtu:

Plody obsahují i organické kyseliny, cukr a vitamíny A a C, celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu.

To nevypadá na jed, že by předchozí informace byla omylem? Ale vysvětlení následuje:

Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené se používají proti průjmům.

Doplnil bych do článku slůvko silný, ale určitě by má snaha o kvalitnější Wikipedii byla ostatními wikipedisty označena za nežádoucí vlastní výzkum. Hledal jsem různě po webu další detaily, když jsem si vzpomněl na sestru. Evča vypila džusu nejvíce! Volám jí, ale telefon nezvedá. Snad žije. Možná jí pumpují žaludek. Ne, to by bylo zbytečné. Uvidíme zítra.

Den třetí

Probouzím se v pohodě a pracovní starosti mě plně zaměstnávají. Na sestru si vzpomenu až před obědem. Volám a k mému potěšení se ozve její hlas. Nejsem si jistý, zda řekla: „Brácho, já tě zabiju,“ ale přesně si pamatuji, že mluvila o již druhé cestě do lékárny pro živočišné uhlí.

Přežili jsme všichni a já už vím, že bez je jedovatý. Jedovatých je řada rostlin v našem okolí, přesvědčte se sami. Jen do toho bezu bych to prostě neřekl. Mimochodem, na webu Vareni.cz jsem našel v článku o bezu výčet látek v jeho plodech:

Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, v čerstvém stavu vitamín C, ve slupce a v semenech vitamin A a skupinu vitamínů B – B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou.

Den čtvrtý

Našel jsem recept na bezinkovou marmeládu, takže o víkendu musím sehnat alespoň kilo bezových kuliček. Přeci to nevzdám při prvním drobném neúspěchu. Převzatý recept na marmeládu:

Suroviny: 1 kg kuliček bezu, 1 kg cukru, 3 dcl vody, 1g kyseliny citronové

Plně zralé plody obereme a umeleme na masovém strojku, osladíme cukrem, zalijeme vodou a vaříme do potřebné hustoty. Před dokončením přidáme kyselinu citronovou a plníme do sklenic.

A pokud by se ani tato nepovedla, zkusím marmeládu ze sladkých míšků tisu červeného.

23 thoughts on “Jak jsem otrávil celou rodinu”

  1. no ze plody bezu jsou jedovate snad vi kazdy..
    a jinak bezinkove vino se snad nedelalo s plodu ale jeste z kvetu..
    stejne jako stava.. alespon tak si to pamatuji… zbiral jsem vzdy jako maly spise kvety..

    s tim tisem bych do toho nesel tam uz to neni o prujmu ale o hubu 🙂 co ale treba zavarovane jerabiny? ty mi vzdy moc chutnaly.. jenze to zase clovek musi mit v okoli ten spravny strom 🙂

  2. Jak sám vidíš, najdou se tací, kteří to nevěděli. A to mám na člověka od IT o těchto věcech malinko nadprůměrné znalosti.

    S tisem je to žert, samotný míšek sice není jedovatý, ale je v něm jedovaté semeno, o zbytku tisu nemluvě. Nejsem si jistý, zda bych byl schopen oddělit míšky od semen bez poškození, takže to určitě riskovat nebudu.

    Jeřabiny také hodlám zkusit, stromek budu hledat. Loni jsem na zahradu vysadil alespoň několik černých jeřábů – arónií, tak na to půjdu trochu z jiné strany.

  3. Gratuluji k přežití celé rodiny! Experimenty s plody bezu oceňuji, i když bych do toho sám nešel – už na skautu jsme se učili že plody jsou jedovaté. Ale článek je moc pěkný 😉

  4. Zaplat Pan Buh ze už s tebou nesedím v jedné kanceláři 😉 Bez tak by jsi dával v práci ochutnat a testoval na to na nás.

  5. Taky jsem prave priotravil matku a sebe,
    nez jsem se pustil do sberu plodu, tak jsem koukl na internet jestli je to OK, ale nikde jsem nic nenasel, az ted, ksakru.
    Vsude se pise jak je to lecivy, ale ze je to jedovaty se pise malo kde.

  6. Opravdu ne každý ví o tom, že bez za syrova je jedovatý. Od spolupracovníků jsem se dozvěděla, že šťáva z bezu bez převařování, doslazování a jiných úprav je úplně nej. Natěšená na báječnou chuť jsem nasbírala z posledních neovadlých keřů plody (dle rady jsem je obrala vidličkou – supr nápad a určitě rychlejší než ručně) a odšťavila. Překvapivé bylo nejen aroma, ale i chuť nebyla žádný zázrak. Naštěstí jsem rozlila sobě, manželovi a našim 3 dětem po trošičkách. Já si to naředila vodou, manžel po olíznutí šťávu odložil, dcera taky a starší syn hrdině vypil a ten nejmladší nejen vypil svůj příděl, ale i ten sestřiččin. Netrvalo dlouho, starší syn přišel s bolestí břicha a později i zvracel a ten náš špuntík nejmenší blil během pár minut a několikrát. Teď spinká a doufám, že ráno už jim bude líp. Po této zkušenosti budu před každým novým experimentováním sedět radši u počítače a vzdělávat se.

    1. Také jsem si vzpomněla na šťávu z bezinek z dětství, moderně využila odšťavňovač a pak se jen divila, proč je nám všem tak strašně, strašně zle…Naštěstí jsem jich měla jen dvě hrsti s tím, že to napřed vyzkouším, než toho natrhané víc… Doteď to slouží jako zábavná historka, kterou můj manžel s oblibou vypráví…

  7. Také mám rád experimenty,zejména po odstěhování se na venkov.Popíjím skvělé bezinkové víno a divím se,proč jsem celá léta utrácel za trpké či nakyslé výrobky moravských vinařů.Měl jsem štěstí,že recept byl o povaření bobulí černého bezu,také sundavání ze stonku pomocí vidličky.Rozhodně mohu bezinkové víno jen doporučit,krásně hřeje a to i přátele,příští rok nezůstanu u jednoho demižonu.Chlap je rád když jeho práci někdo pochválí.Dokonce kamarád co se považuje za znalce si pomlaskával a nevěřil,že se jedná o víno z bezinek,to moc potěší.

  8. Bezinkove vino delam skoro kazdy rok s tepelnou upravou a jeste me nikdy nebylo soufl.Mym znamym jsem take par litru daroval a nikdo se po nem nepo….!Vecer pred spanim si dam jednu decku a spim spokojene az do rana a kdyz si ho nedam,tak pütuji v noci 2x az 3x na WC a to beru na prostatu dostupne prasky na nasem trhu.Pokud si dam jednu decku denne nepotrebuji se travit praskami predepsne od doktora,protoze na kazdem medikamentu je napsano,ze to muzete uzivat,ale musite byt 100% zdrav od jarer az po ledviny.Takze panove od 40ti.me uz je na vanoce 72 a vino si delam radu let a jsem pri plne sile.Udelejte neco pro sve zdravi.Jarda.

  9. No že by byl bez jedovatý to je silné slovo =) prostě se z něj jen poseret* když jíte čerstvé plody ve větším množství. Jinak plody i květy černého bezu jsou blahodárné ať jako povidla,šťávy nebo čaj z usušených květů

  10. V neděli jsem se také rozhodla zpracovat sklizeň bezových plodů. Moje dcera (20 měsíců) byla se mnou. Plody jsem obalila v těstíčku a osmažila. Ne všechny plody se vypekly ..Od úterka máme průjem, dcera i zvracela, ale jen úterý, středa- mohla sníst pár syrových kuliček. Já a manžel jsme už v pořádku, dítě má stále průjem. Je už další neděle, tak googluju, kde se dá.. A narazím na vaši příhodu. Je možné, že by bezinky zafungovaly až po pár dnech?

  11. Tak jsem se pobavila:))
    No ja dalsi blbec , hledala jsem nejake recepty a ze bobule za syrova jsou jedovaty mi nikdo nerekl…..:p

    1. Taky se mi autorovo psaní moc líbilo a vzbuzovalo sympatie 🙂

      Naše mimi, roční slečna, zbožňuje ozobávání přírody a asi má přirozený cit. Vyžádala si bezinky, několik leskle černých bobulek s chutí slupla a dala najevo, když už nechtěla. Žádné potíže jsme nezaznamenali.
      Dnes mě při utrhnutí kousku střapce upozornila na jedovatost kolemjdoucí paní, proto jsem hledala, jak přesně se věci mají. Projímavé účinky z většího množství, příp. zvracení, mě vzhledem ke specifické chuti nepřekvapují, dokonce bych je snad i očekávala (na základě cekového povědomí o tomto keři – nejsem IT).
      O jedovatosti rostliny vím, nicméně táta trhával kanárům zelené výhony na klování, aby netrpěli parazity. Naši předci nebyli hloupí, bez patří ke klenotům naší přírody co do blahodárných účinků.

      (Nejen) k tisinkám:
      V rámci průzkumu jedovatosti vysazovaných okrasných keřů (např. oblíbená hlohyně šarlatová – trnité keře s výraznými střapci oranžových bobulí) jsem narazila na informaci, že malé děti mohou po požití semen tisu do hodiny zemřít! Učili nás, že i pro dospělého člověka je nebezpečné relativně malé množství (řádově desítky, tj. hrstka tisinek i se semeny). Teď se bojím spustit z malé oči, aby si nenašla spadané tisinky (nebo tajně nechtěla ochutnat pámelník – bílé ale třeba i růžové “práskací kuličky”).
      Pokud nevadí odkaz (k jedovatosti tisu), teď jsem našla příspěvek erudovanějších:
      http://www.florence.cz/casopis/archiv-florence/2014/5/tis-cerveny-aneb-kolik-jeho-seminek-zabije-cloveka/
      Počet semen uveden není, jen gramy jehličí, přesto experimentátorům přečtení doporučuji.

      Zdravím a všem přeji pevné zdraví, nejlépe pevně zakotvené v dobré náladě. 🙂

  12. Jirko, i já popíjím skvělé červené bezinkové, které našim přátelům hodně připomíná Portské. Prokvášeli jsme ušlechtilými kvasinkami Merlot a s manželem jsme ho loni (myslím tím rok 2014) uvařili 50 l. Bylo to bohužel málo a už teď se modlíme, aby se bezinek urodilo, ne každý rok se to podaří. Také ho sundávám ze stonku vidličkou a jde to suprově. Bezinkové víno je temné a opojné, Vymyslela jsem i vlastní etiketu na láhev . Je to přesně tak jak říkáte, kamarádi si mlaskají, dělají znalce a vůbec nevědí, že sosají bezinky. Mám jednu radu pro ty, kteří se nechávají očkovat proti chřipce : “Nedělejte to, raději popíjejte denně 1 dcl bezinkového vína jako prevenci a věřte, že Vás chřipka obejde velikým obloukem. To je vlastní zkušenost. Moje prababička říkávala: “Před kopřivou klekni, před bezinkou smekni.” A to je svatá pravda a mimo jiné také říkala, že všechny nemoci jsou buď z nastydnutí a nebo od nervů. Zemřela v roce 1974 ve věku 93 roků a její dcera , kter é je dnes také 93 roků, narodila se v roce 1922, ještě žije .Dej jí pán Bůh ještě hodně dobrých dnů. Celý život používala bylinky a kvasila vína, nebrala léky a neměla brýle ,což nechápu. Ještě v devadesáti háčkovala bez brýlí. A teď mi řekněte, kam až se člověk dostane ve svých myšlenkách od bezinkového vína? A tak nějak to u nás vypadá – přijdou přátelé a sourozenci a popíjí se bezinka a povídá se a povídá. , Bezinka léčí a stmeluje a to si pamatujte. Napsal jste to moc hezky a mně to nedalo, abych nereagovala. Přeji Vám hodně úspěchů ve ´Vaší vinařině a mějte se moc hezky.
    S pozdravem Slávka (Miloslava)

  13. Ještě jsem Vám chtěla říct, pane Jiří , že jsem na jednu dávku bezinkového vína přidala asi cca 0,5 l šťávy z lesních ostružin. Víno bylo sušší a mělo mírnou kyselinku. Bylo také moc dobré. Pokud se letos urodí bezinky, mám v plánu přidat šťávu z červeného rybízu (zraje v červenci, uchovám ho v mrazáku do počátku září). Z černého rybízu dělám nápoj zvaný Cassis a všem móóc chutná. Budete-li chtít, dám Vám recept. Je to nápoj seriálového hrdiny Hercul Poirot.
    Zdraví Slávka

  14. Milý pane Adame, tak si tu brousím po netu a hledám, čím zdravým bych obohatila rodině jídelníček, a tu na mě vyskočí Váš článek. Fakt super napsaný, musím se pořád smát, takže děkuji 😉 Ať se Vám daří další experimenty a mějte se krásně!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *