Month: June 2008

Zaujal mne názor Vlastimila Waice, redaktora Živě.cz, kterým přispěl do článku porovnávající funkce Firefoxu 3 a Opery 9.5 z 23. června 2008, cituji:

Z této dvojice nepoužívám žádný prohlížeč. Opera je sice dobrý software, na mé potřeby ale poněkud těžkopádný a hlavně až příliš nabobtnalý – v angličtině se používá pěkné slůvko bloatware. Firefox, prohlížeč, který postrádá jakékoli komfortnější funkce a vše řeší prostřednictvím nepraktických a zpomalujících rozšíření, zase kvůli jeho nekompatibilitě s množstvím webů (a se standardy na mě nechoďte) a masové, leč často argumenty postrádající propagační masáži nepovažuji za plnohodnotný a použitelný prohlížeč, nýbrž za jakousi stylovku. Mít Firefox je zkrátka dnes IN. Ohnivá panda dodává falešný pocit vybočení z davu. To není nic pro mě.

Když jsem jeho názor četl, měl jsem pocit, že jsem potkal člověka z paralelního vesmíru. A to ani jeden z porovnávaných prohlížečů nepoužívám jako svůj hlavní.

Tomáš Krause mi dal videobabu v souvislosti s připravovaným startem serveru Bomba.cz. Řetězové e-maily jsem neměl nikdy rád, tak budu raději slepou větví, ať Bomba.cz není synonymem vlezlosti.

Přemýšlel jsem, jaká tři nejlepší videa zařadit. Jako první mne napadly tři góly z nedávné minulosti, ale UEFA na YouTube řádí jak Viktor Čistič a neměl jsem jistotu, že je vůbec stihnu publikovat před jejich stažením.

Nakonec jsem vybral videa, na které mně přivedla diskuse v souvislosti s Martinovým článkem o třech vajíčkách ve Firefoxu 3. S kolegy jsme si nemohli vzpomenout, jaký z programů Microsoft Office obsahoval velikonoční vajíčko v podobě 3D hry. Koukl jsem na článek do anglické Wikipedie a našel jsem …

Vajíčko ve scanneru

Velikonoční vajíčka v software nejsou ničím neobvyklým (nebo alespoň nebyly), jsou desítky či stovky stránek, na kterých jsou shromažďovány jejich popisy. Ale vajíčko v hardware? HP naučilo svůj scanner ScanJet 5P zahrát Ódu na radost nebo skladbu Pro Elišku. Podívejte se:

Hvězdné války z disketovky

Zatímco písnička scanneru přišla již z továrny, neznámý hračička naučil svojí 3,5″ disketovou mechaniku zahrát The Imperial March, jeden z ústředních hudebních motivů Hvězdných válek:

Repráček z hard-disku

A jako poslední nabídnu jednu z mnoha ukázek využití starých disků. Kromě podložky pod stůl či drobné domácí brusky je lze použít jako slaboučké reproduktory. Pro ukázku jeden starý hit od Van Halen, zvuk si raději trochu ztlumte:

Toť vše. BTW Bomba.cz nevypadá špatně.Aktualizováno: Oops. Bomba.cz ještě vyžaduje autorizaci. Videa jsou nyní vkládána z YouTube.

Nedávno jsem na blogu pro příští generace zálohoval phishingový spam a dnes tak učiním u dalšího unikátu. Je jím hromadně rozeslaná nabídka k seznámení, ve které se kouzelně prolínají poměrně zdařile přeložená spojení s otrockými překlady a s nepřeloženými anglickými termíny:

Unaven
Dobrý den, můj dear. How to děláte přes there. Hope fine. in krátkou cestu, mé jméno je Kate. I jsem mladý jediné hezké děvče.
Přišel jsem acrose svůj profil na (www.inovace.cz) a myslím, že můžeme být friends. Pls napište mi prostřednictvím tohoto kontaktu na můj mail (kate20007_20008@yahoo.com) Tak to já vám dám plný vysvětlení na sebe. Čeká zde vidět vaši rychlou odpověď na můj mailbox. thanks od
Kate.

Krásné, že? Nicméně by mne zajímalo, s jakým cílem byl e-mail rozeslán:

1. Skutečně seznámení Nejméně pravděpodobná varianta, nicméně si dokáži představit, že nějaká slečna z východu zkusí hromadně obeslat spousty e-mailů a doufá, že si přeloženým textem šplhne.
2. Návštěva inovace.cz Na web Jihomoravského inovačního centra jsem se podíval, ale vypadá to na slušný web, který by se takto asi nepropagoval. Navíc umí česky!
3. Okradení důvěřivých Navázání kontaktu, probuzení nějaké naděje, drobná finanční podmínka, okradení… Pravděpodobné?

Napadne vás nějaký jiný důvod?

„Mami, podívej, mám kouzelný kamínek,“ přišel Alex k Míle s valounem v natažené ruce. „Když si budeš něco přát, splní ti to.“
„Tak já bych si přála… přála bych si hodného Alexíka!“ odpověděla Míla.
„Hmm,” zamračil se zklamaně a pokračoval malinko rošťácky: „radši si přej něco jiného, jo? Todle ti kamínek nesplní.“

V prvních horkých dnech jsme se s Mílou sešli v kuchyni u okna otevřeného dokořán. Z něj koukáme na hrušku na sousední zahradě, která ještě před pár lety živelně sahala pánu Bohu do oken. Byla obalena nejen listy a v létě hruškami, ale po celý rok všemožným ptactvem, z něhož já poznám jen vrabce, hrdličky, straky a pár druhů sýkorek. Kousek zeleně nahrazující výhled do zeleně zahrady v Úvalech. Leč sousedé loni udělali hrušce nepěkný sestřih na třetinu či čtvrtinu výšky, zbylo jen pár nejnižších větví. Naštěstí ptákům pár větví stačí. Celou zimu nám sýkorky z hrušky létaly k oknu na semínka slunečnice a trpělivě se dobývaly k jejich obsahu.

Míla poklízela cosi na kuchyňské lince, když tu se náhle z hrušky rozletěla dvojice sýkorek. Jak stíhači letící do boje mířila dvojice k nám. Znáte ten nepříjemný pocit, když míček letí přímo na vás a nevíte, zda vás gravitace zachrání? Já ano a párkrát mne nezachránila ani gravitace, ani postřeh. Jenže sýkorky mají vlastní pohon a rozum! Jedna se z páru odpoutala a zamířila o patro výše, druhá mávala křidélky zarputile dál. S každým dalším mávnutím křídel bylo jasné, že si už nic nerozmyslí. Vzpomněl jsem si na Hitchcockův horor: už je to tady, ptáci si přicházejí vyřídit účty! Míla se instinktivně trochu sehnula, ale to už byla sýkorka v kuchyni a usadila se Míle na záda, kousek pod rameno.

Čas se zastavil jak ve starém westernu, když proti sobě stojí pistolníci a čekají na náznak pohybu protivníka. Míla se bála pohnout, aby sýkorku na svých zádech nevyplašila, zároveň ji téměř neviděla a nevěděla, co se ten malý tvoreček vlastně chystá udělat. Sýkorka se zase ocitla někde, kde to neznala a kde cokoliv mohlo být nebezpečí. Možná jí i došlo, že je v průšvihu, a možná přemýšlela, jak se z něj dostat. Pohyb sýkorčiny hlavy ukončil zmraženou scénu. Rozhlédla se, pak ještě párkrát. A frnk, odletěla zase na hrušku.

Několik zvláštních vteřin skončilo. Míla byla v příjemném šoku. „Ještě že jsi u toho byl, tohle by mi jinak nikdo neuvěřil,“ povídá. Neb dobře věděla, jak plachá byla korela našich, pustila se do spekulací, proč vlastně sýkorka přilétla.

Odpoledne jsme byli na zahradě s mými rodiči a mně napadla malá rošťárna, na kterou jsem přemluvil taťku i mamku. Míla se samozřejmě chtěla pochlubit, o takový zážitek se musí člověk podělit. Začala slibným: „Sylvo, tomu neuvěříš, co se mi dnes stalo,“ a pokračovala v detailním líčení. Když její příběh vyvrcholil slovy „… a ona si mi sedla na záda!“, mamka bez vzrušení reagovala: „Jo, to tu sýkorky dělají.“ Míla se zarazila a po chvilce přešla na jiné téma. Nicméně její chuť se pochlubit zůstala nenaplněna, tak se k zážitku později vrátila a před mamkou probírala možná vysvětlení. „Adam mi říkal, že možná přilétla poděkovat za zimní krmení.“ Mamka však byla neoblomná: „Ne ne, tohle dělají sýkorky v Plzni běžně,“ odmítla zajímavě teorie nevzrušeně a jen tak tak se nezačala smát.

Míla se už zvědavou sýkorkou tuším nikde nechlubila. Něco, co je v Plzni běžné, nestojí v Plzni za chlubení, a tak to za ní tímto činím já.

Foto sýkorky koňadry kdysi pro server Postcard.cz pořídil Michal Krause.